Juka - koupila jsem si jí na trhu, jak vypadá, kam se hodí?
Napsal/a:Nataša
Přidáno:19.07.2016
Počet odpovědí:1 odpovědí
Rady pro: Juka - koupila jsem si jí na trhu, jak vypadá, kam se hodí?
0/5
( 0 hlasů)
Jára 19.července 2016 napsal:
Ve španělštině má juka(Yucca) pěkné jméno - říká se jí candelabra de dios, boží svíce. Juka má zvonkovité krémové květy, které vyrůstají v bohatých latách na tuhém, dřevnatém stvolu. Ten může být vysoký od jednoho metru do více než 2,5 m. Obrovské, souměrné květy některých druhů mají přesný tvar kříže. Květy vydrží čtyři až šest týdnů a silně voní, zejména v podvečer. Juka je překrásným solitérem a často bývá zlatým hřebem skalek; má stejné nároky na pěstování jako řada dalších skalniček. Juka dobře roste v jednom z místních amerických druhů mechu, který má svazečky drobných jehlicovitých lístků a vytváří porosty o výšce 15-40 cm. Zelený mech svými barvami dobře oživí vysoké odrůdy tulipánů a narcisů, zasazených ve skupinkách okolo juky. Na severoamerickém jihovýchodě se v okolí juky dobře daří mnoha sukulentům a kaktusům. Juka totiž dokáže svými kořeny zpevnit písčitou půdu, což je vlastnost ceněná zejména v oblastech s častými větry. Juky jsou však nejen krásné, ale dají se i jíst; Indiáni jedli dokonce i jejich květy. Stvoly jsou bohaté na cukry. Z listů se získávají vlákna, která se používají k výrobě košů a rohoží. Existuje mnoho druhů juky. Yucca elata vypadá jako strom, je větvená a má ze všech druhů nejvyšší stvol. Má krémově bílé květy podobné liliím, díky kterým působí velmi dekorativně. Její oddenky Indiáni roztloukali ve vodě a mléčnou tekutinu, která z nich vytékala, používali k umývání vlasů. Říká se, že tento šampon pomáhá udržet přirozenou barvu vlasů až do pozdního stáří. Velké dužnaté plody druhu Y. baccata se dají jíst za syrova nebo pecene a varene, či sušit pro budoucí použití. Květy tohoto druhu spásá dobytek. Prášek z listů Y. shidigera je jedovatý pro housenky. Vlákna z listů juky používali Indiáni k výrobě provazů, rohoží a hrubých tkanin, sandálů a košů. Nejotužilejším druhem je juka vláknitá (Y. filamentosa). Ta může růst i na severu, pokud ji však v zimě ochráníte před mrazem. (Tento druh se dá pěstovat i v našich klimatických podmínkách venku.) Juka žije v symbióze s nočním motýlem Tegeticula maculata. Slovo "symbióza" znamená vzájemné soužití organismů, kterým se říká symbionti. Mohou si být vzájemně prospěšní, škodit si anebo se vůbec navzájem neovlivňovat. (Slovo symbióza se někdy používá i v užším slova smyslu jako soužití, ze kterého mají oba partneři nějaký užitek.) V případě juky se larvy můry živí jejími semeny, zároveň však jsou jediným opylovačem jejích květů. Můry vždy nechávají dozrát dostatečný počet semen.
Ve španělštině má juka(Yucca) pěkné jméno - říká se jí candelabra de dios, boží svíce. Juka má zvonkovité krémové květy, které vyrůstají v bohatých latách na tuhém, dřevnatém stvolu. Ten může být vysoký od jednoho metru do více než 2,5 m. Obrovské, souměrné květy některých druhů mají přesný tvar kříže. Květy vydrží čtyři až šest týdnů a silně voní, zejména v podvečer. Juka je překrásným solitérem a často bývá zlatým hřebem skalek; má stejné nároky na pěstování jako řada dalších skalniček. Juka dobře roste v jednom z místních amerických druhů mechu, který má svazečky drobných jehlicovitých lístků a vytváří porosty o výšce 15-40 cm. Zelený mech svými barvami dobře oživí vysoké odrůdy tulipánů a narcisů, zasazených ve skupinkách okolo juky. Na severoamerickém jihovýchodě se v okolí juky dobře daří mnoha sukulentům a kaktusům. Juka totiž dokáže svými kořeny zpevnit písčitou půdu, což je vlastnost ceněná zejména v oblastech s častými větry. Juky jsou však nejen krásné, ale dají se i jíst; Indiáni jedli dokonce i jejich květy. Stvoly jsou bohaté na cukry. Z listů se získávají vlákna, která se používají k výrobě košů a rohoží. Existuje mnoho druhů juky. Yucca elata vypadá jako strom, je větvená a má ze všech druhů nejvyšší stvol. Má krémově bílé květy podobné liliím, díky kterým působí velmi dekorativně. Její oddenky Indiáni roztloukali ve vodě a mléčnou tekutinu, která z nich vytékala, používali k umývání vlasů. Říká se, že tento šampon pomáhá udržet přirozenou barvu vlasů až do pozdního stáří. Velké dužnaté plody druhu Y. baccata se dají jíst za syrova nebo pecene a varene, či sušit pro budoucí použití. Květy tohoto druhu spásá dobytek. Prášek z listů Y. shidigera je jedovatý pro housenky. Vlákna z listů juky používali Indiáni k výrobě provazů, rohoží a hrubých tkanin, sandálů a košů. Nejotužilejším druhem je juka vláknitá (Y. filamentosa). Ta může růst i na severu, pokud ji však v zimě ochráníte před mrazem. (Tento druh se dá pěstovat i v našich klimatických podmínkách venku.) Juka žije v symbióze s nočním motýlem Tegeticula maculata. Slovo "symbióza" znamená vzájemné soužití organismů, kterým se říká symbionti. Mohou si být vzájemně prospěšní, škodit si anebo se vůbec navzájem neovlivňovat. (Slovo symbióza se někdy používá i v užším slova smyslu jako soužití, ze kterého mají oba partneři nějaký užitek.) V případě juky se larvy můry živí jejími semeny, zároveň však jsou jediným opylovačem jejích květů. Můry vždy nechávají dozrát dostatečný počet semen.