Čeleď růžovitých - vše o nich

Čeleď růžovité patří v říši květin mezi nejdůležitější. Zahrnuje dvě nebo tři tisícovky druhů stromů, keřů a bylin. Několik příkladů za všechny: jabloň, meruňka, ostružiník, třešeň, mochna, šípková růže, broskvoň, hrušeň, švestka, kdouloň, maliník a jahodník. Mezi okrasné zástupce čeledi patří například tavolník, jeřáb a hloh.
Z růžovitých rostlin lidé získávají řadu užitečných produktů, jako je například růžový olej, používaný k výrobě parfémů a toaletních vod. Některá cenná dřeva se používají v uměleckém truhlářství. Rostliny z čeledi růžovitých mají pravidelné květy s pěti korunními a pěti kališními lístky. Počty tyčinek se různí, pestíků bývá více nebo jen jeden. Čeleď patří, stejně jako ostatní kvetoucí rostliny, do rostlinného oddělení krytosemenných. Dále se růžovité řadí do třídy dvouděložných. To znamená, že je jejich semeno složené ze dvou děloh, ze kterých se po vyklíčení vyvinou první 2 listy semenáčku (většinou odlišné od pozdějšího olistění).
Různé druhy planých růží se vyskytují ve všech státech Spojených států amerických, kromě Havaje. U nás se běžně vyskytuje růže šípková, dále se v přírodě můžeme setkat například s růží křovištní, r. rudou, r. alpskou nebo r. galskou.Často se jedná o keře, které rostou v přechodném pásmu mezi lesem a loukou nebo prérií. Mnohé z nich vyhánějí do všech stran odnože a mohou se chovat až útočně, invazně. Jejich vyšlechtění příbuzní však nejsou zdaleka tolik otužilí ani odolní proti různým chorobám. 

Růže vždycky nevypadaly tak jako dnes: byly méně nápadné a méně krásné, co se týče tvaru a barvy, ale zato mnohem, mnohem voňavější. Většina našich dnešních růží jsou potomky těchto starobylých druhů. Jejich právoplatným dědictvím po předcích je právě jejich vůně. I v našem vědomí je slovo "růže" nerozlučně spojené s představou vůně. Už v dávných dobách, kdy růže ještě vypadala jako obyčejná květina, se jí říkalo "královna květin". Už tehdy musely mít růže svoji nepřekonatelnou vůni, díky které získaly takovou oblibu.

V poslední době jsou milovníci květin znepokojeni: růže, které se objevují na trhu vůbec nevoní, nebo jen slabě. Z tohoto důvodu dnes vyvolávají snahy o stále krásnější odrůdy spíše obavy. Co vlastně znamená čistá vůně růží, o které se někdy mluví jako o "pravé tradiční růžové vůni"? Tato vůně patří slavné trojici: růži stolisté (Rosa centifolia), růži turecké (R. damascena) a růži galské (R. gallica). Zdědila ji řada moderních křížených remontantek a v menší míře i mnoho hybridních čajových růží (tzv. čajohybridy). Mezi starobylé odrůdy remontantek patří 'General Jacquemonť, která poprvé spatřila světlo světa v roce 1852. Ta dala vzniknout dlouhé řadě nádherně vonících růží a je oblíbená dodnes. Vůně růží se skrývá v jejich okvětních plátcích. Rudé růže, snad protože jsou bližší ušlechtilým růžím dávných časů, jsou obecně nejvoňavější. Hned po nich následují růžové odrůdy. Žluté růže voní jen slabě a bílé růže téměř nevoní.
Donedávna nebyly staré odrůdy růže téměř k vidění, dnes se však jejich obliba opět vrací a dají se koupit v řadě školek. Když odhlédneme od jejich vůně, mají ještě jednu výhodu. Řada z nich je otužilá a snese nejen kruté zimy, ale i parná léta. Navíc mají široké krajinářské využití. Růže rostou a dobře rostou, prakticky kdekoliv, stačí dodržovat několik zásad. Kupujte jedině keře prvotřídní kvality, sázejte je opatrně na osluněný, dobře připravený záhon, dodržujte pravidelné postřiky nebo práškování, zalévejte a přihnojujte ve správných intervalech a odstraňujte uvadlé květy. Prestižní American Rose Society doporučuje pěstitelům tato základní pravidla: sázejte růže na místa, na která dopadají alespoň půl dne sluneční paprsky. V oblastech, kde půda nepromrzá, sázejte v zimě. V mnoha oblastech se růžím nejlépe daří na vyvýšených záhonech. 

Stanovit pevná pravidla prořezávání starých druhů růží není jednoduché. Každý starý, vzácný nebo neobvyklý druh je jedinečný a roste si svým vlastním způsobem. Staré, keřovité a druhové růže se, na rozdíl od čajových růží, nemají prořezávat na jaře. Připravili byste je totiž právě o ty větvičky, které budou později obsypány květy. Naopak růžím, které kvetou opakovaně, by se měly odstraňovat slabé výhonky a měl by se řezem udržovat jejich tvar. V takovém případě se jedná spíše o tvarování a prořezávání než o zkracování výhonků.

O odrůdy, které kvetou jen jednou do roka, pečujte stejným způsobem jako o růže keřovité. Nevšímejte si jich, dokud neodkvetou, a do té doby nechte nůžky raději uklizené. Mezi nejkrásnější a nejefektnější růže patří i starobylé odrůdy s dlouhými pruty, které se přirozeně, vlastní vahou, ohýbají k zemi. Stonky jiných naopak vyrůstají kolmo vzhůru a kvetou pouze na koncích, pokud je neprořežete nebo nezaštípnete.
Abyste docílili košatého, rozvětveného keříčku, zkracujte po odkvětu dlouhé větve o třetinu, a boční větévky o několik centimetrů. Máte-li chuť, můžete s tím pokračovat až do pozdního léta a pak rostlinu nechat odpočinout do příštího jara, kdy opět pokvete.